Sen o válce
Galerie Caesar, Olomouc, 1.11. - 1.12. 2022
kurátor Barbora Kundračíková
Léto nám pomalu končí
a za okny si pobrukuje to své
schýza a mánije
--> katalog.pdf
Kreslíř, ilustrátor, básník, absolvent Akademie výtvarných umění v Praze, legenda české „stále ještě
mladé“ kresby Nikola Čulík se v Olomouci představuje v dobré formě – jako umělec citlivý na světlo,
na vzduch, na to, co se v něm chvěje a mihotá ještě před tím, než se to stane skutečností a uvidí to
každý z nás. Jeho projev je jako vždy cílený a přesný. Odehrává se na minimální ploše papíru A4 a
výhradně ve formě tužkové kresby. Z nekonečné šedi, hluboké jako šero v podvečerní studni,
vystupují obrysy ostré jako čerstvě nabroušená sekyrka. Chytnout, máchnout, zatnout – poodejít a
popřemýšlet, nepadla-li rána vedle. Nepadla.
V mnoha ohledech se jedná o logické vyústění předchozích projektů, patrná je zejména návaznost na
výstavu Perly sviním, která proběhla v pražské Nau Gallery v roce 2021. Řada obratů, s nimiž Nikola
zachází, je dobře známá a rozpoznatelná, je s ním spojena od prapočátku a docela bytostně. Stále má
tendenci vytvářet kresby evokující principy prostorové instalace, a vice versa. Propojuje přitom finální
skici se zásahy do plochy zdi, kombinuje obrazy se slovy. Opakovaně se také navrací do zón osobní
intimity, kterou ovšem sdílí podvratně – totéž nakonec platí pro zdánlivě přístupné a neatakující,
měkké stínování jeho kreseb a organizaci prostoru –, takže se z jisté míry bázlivé naivity překvapivě
rychle stává docela solidní horor. Tolik ke klišé média i tvůrce, invenčního, rychlého, osobního, které
oponuje podobně vousatému čtení pozitivistické, racionální, „mužské“ kultury Západu, jež se zde
nutně připomíná.
Nikolův olomoucký „sen o válce“ je však v mnoha ohledech antitezí doposud platných mechanismů.
Kresby, které byly vybrány, pocházejí z delšího časového období, vznikaly letech 2019 až 2022, a jsou
v pravém slova smyslu finální. Jsou to dokončené obrazy, ne náčrty, ústřižky, variace na hraně
konceptu, art brut a nalezeného artefaktu. Nepostrádají lehkost, eleganci a vtip spojené s citlivým
vnímáním světa vně, zároveň jsou ale překvapivě bezčasé – obrácené „jinam“, nazpět, dovnitř, do
budoucna. A jsou v tomto smyslu vážné. Obrysy pod-statného se v nich ustavují postupně, v procesu
záznamu, respektive vnímání – divák je totiž součástí aktu kresby stejně jako tah tužky po papíře.
V tomto zůstává Nikola Nikolou. Vynořují se z mlhy, stávají se pevnými a hmatnými. Pouze pomalu a
náznakově se formující kolektivní nevědomí tak pevně zakládá individuální přesvědčení, faktum
nového řádu. Nakonec, není to sen o míru, co se nám dnes zdá, co se zde zjevuje, není to bezrozměrný
stav potenciálního ráje ani dno očistce, ale rozhodný prvek, zvrat, děj, napětí, akce, která se
kondenzuje, tak nějak naruby, v hranách mýtických strojů, záblesků očí a vykloubených beder,
v lomech, osách a bodech denního světla, hrozících nás zavalit. Nikolova schopnost říct věci tak, jak
jsou, vyplývá z dovednosti je tak uchopit. Výsledek je tím přesvědčivější, že prostě je – bez možnosti
či potřeby o něm pochybovat. Válka. V. Nás. Je. Od počátku.
Barbora Kundračíková
foto: Oldřich Šembera
Nikola Čulík: SEN O VÁLCE / MUO - Muzeum umění Olomouc
https://www.muo.cz/vystavy/nikola-culik-sen-o-valce--4396/
--> katalog.pdf
Kreslíř, ilustrátor, básník, absolvent Akademie výtvarných umění v Praze, legenda české „stále ještě mladé“ kresby Nikola Čulík se v Olomouci představuje v dobré formě – jako umělec citlivý na světlo, na vzduch, na to, co se v něm chvěje a mihotá ještě před tím, než se to stane skutečností a uvidí to každý z nás. Jeho projev je jako vždy cílený a přesný. Odehrává se na minimální ploše papíru A4 a výhradně ve formě tužkové kresby. Z nekonečné šedi, hluboké jako šero v podvečerní studni, vystupují obrysy ostré jako čerstvě nabroušená sekyrka. Chytnout, máchnout, zatnout – poodejít a popřemýšlet, nepadla-li rána vedle. Nepadla.
V mnoha ohledech se jedná o logické vyústění předchozích projektů, patrná je zejména návaznost na výstavu Perly sviním, která proběhla v pražské Nau Gallery v roce 2021. Řada obratů, s nimiž Nikola zachází, je dobře známá a rozpoznatelná, je s ním spojena od prapočátku a docela bytostně. Stále má tendenci vytvářet kresby evokující principy prostorové instalace, a vice versa. Propojuje přitom finální skici se zásahy do plochy zdi, kombinuje obrazy se slovy. Opakovaně se také navrací do zón osobní intimity, kterou ovšem sdílí podvratně – totéž nakonec platí pro zdánlivě přístupné a neatakující, měkké stínování jeho kreseb a organizaci prostoru –, takže se z jisté míry bázlivé naivity překvapivě rychle stává docela solidní horor. Tolik ke klišé média i tvůrce, invenčního, rychlého, osobního, které oponuje podobně vousatému čtení pozitivistické, racionální, „mužské“ kultury Západu, jež se zde nutně připomíná.
Nikolův olomoucký „sen o válce“ je však v mnoha ohledech antitezí doposud platných mechanismů. Kresby, které byly vybrány, pocházejí z delšího časového období, vznikaly letech 2019 až 2022, a jsou v pravém slova smyslu finální. Jsou to dokončené obrazy, ne náčrty, ústřižky, variace na hraně konceptu, art brut a nalezeného artefaktu. Nepostrádají lehkost, eleganci a vtip spojené s citlivým vnímáním světa vně, zároveň jsou ale překvapivě bezčasé – obrácené „jinam“, nazpět, dovnitř, do budoucna. A jsou v tomto smyslu vážné. Obrysy pod-statného se v nich ustavují postupně, v procesu záznamu, respektive vnímání – divák je totiž součástí aktu kresby stejně jako tah tužky po papíře. V tomto zůstává Nikola Nikolou. Vynořují se z mlhy, stávají se pevnými a hmatnými. Pouze pomalu a náznakově se formující kolektivní nevědomí tak pevně zakládá individuální přesvědčení, faktum nového řádu. Nakonec, není to sen o míru, co se nám dnes zdá, co se zde zjevuje, není to bezrozměrný stav potenciálního ráje ani dno očistce, ale rozhodný prvek, zvrat, děj, napětí, akce, která se kondenzuje, tak nějak naruby, v hranách mýtických strojů, záblesků očí a vykloubených beder, v lomech, osách a bodech denního světla, hrozících nás zavalit. Nikolova schopnost říct věci tak, jak jsou, vyplývá z dovednosti je tak uchopit. Výsledek je tím přesvědčivější, že prostě je – bez možnosti či potřeby o něm pochybovat. Válka. V. Nás. Je. Od počátku.
Barbora Kundračíková
foto: Oldřich Šembera
Nikola Čulík: SEN O VÁLCE / MUO - Muzeum umění Olomouc
https://www.muo.cz/vystavy/nikola-culik-sen-o-valce--4396/